Pár slov o sladidlech
V současné době je k dispozici celá řada tzv. náhradních (umělých) sladidel (v ČR nabízeno přes 30 výrobků). Přes zjevné rozdíly mají společný cíl: nabídnout chuťový efekt – sladkost cukru při nižším obsahu energie (kalorií) a absenci cukru. Už od 19. století využívají těchto náhradních sladidel především nemocní s diabetem nebo později lidé, které chtějí sladit bez vysokého příjmu kalorií. Právě nižší příjem kalorií, častější pohyb vede k omezení nadváhy a může významně přispět i k prevenci diabetu (cukrovky).
K dispozici jsou umělá náhradní sladidla – především sacharin, aspartam, nebo cyklamát. Tyo látky se připravují chemickou cestou. Existují ale také látky přírodního původu, jenž mají sladkou chuť, např sorbitol a xylitol.
Náhradní sladidla se používají v tabletové, práškové nebo i tekuté podobě. Přidávají se také do potravin (pečivo, moučníky, žvýkačky) nebo nápojů. Taková sladidla mají násobně větší sladivost než běžný řepný cukr (sacharosa) a menší obsah energie. Nicméně u řady z nich je chuť nepříjemná (sacharin, cyklamát) nebo jsou zvýrazněny různé příchutě a pachutě (aspartam). Pro vytvoření přirozenější sladké chuti se musí tato sladidla také kombinovat. Často používaný aspartam je také teplotně nestabilní, rozkládá se a ztrácí sladivost. Nemohou ho také používat nemocní s fenylketonurií. Některá náhradní sladidla jsou předmětem diskusí o dlouhodobé zdravotní nezávadnosti.
Vývoj sladidel přinesl v roce 1976 objev sukralózy, která byla schválena v EU v roce 2004 a nyní v celkem 80 zemích. Početné studie za posledních 20 let prověřily bezpečnost sukralozy a znamenaly schválení pro její využití dokonce u dětí a těhotných žen. Sukraloza vedle prověřené bezpečnosti poskytuje tolik požadované vlastnosti sladidla:
- Přirozenou sladkou chuť
- Zcela nekalorická
- Tepelnou stálost i při vaření a pečení
- Nezvyšuje riziko zubního kazu